Je to jedno z mála kožešinových zvířat, které prostě lidé nemusí. Tedy, valné většině mužského pohlaví nevadí, jsou jim tak nějak ukradené a když ji vidí někde proběhnout, nanejvýš ještě tak zanadávají a položí pastičku. Když však vidí myšičku proběhnout žena, úpí a ječí jako pominutá a skáče do veliké výšky. Někdy doskočí až na lustr a houpá se na něm pěkně dlouho. Je zajímavé, že ostatní kožešinová zvěř jí nevadí. S tygrem by se klidně pomazlila i když ten by jí jediným máchnutím pracky nadělal z hlavy kostěnou kaši. Myš by ji nanejvýš tak kousla do malíčku, a to by bylo tak asi všechno. Ale špatná je maličká myš, nikoli veliký tygr. A když jsme u nich, tak ten ussurijský má kožešinu skutečně nádhernou.
Ale zpátky k myším. Tito malí tvorové jsou možná pro někoho hezcí, ale bohužel, když se přemnoží, mohou napáchat opravdu velké škody. I takové, které mohou mít nedozírné následky. Navíc jejich přítomnost například ve skladech obchodů není vůbec žádoucí. Ony totiž mimo jiné mohou také roznášet velkou sílu nemocí, a proto je třeba s nimi spolubydlení nekompromisně skoncovat. Nastupuje tedy velký bojovník a s ním také deratizace myší. Tento bojovník je vyslán firmou, která se na boj proti myším a jiným hlodavcům specializuje. Takže je tento muž vybaven rozličnými předměty, které mezi myšstvem (hezké slovo, že jo?) vyrobí velkou paniku a též způsobí jejich neexistenci.
Dále to není třeba rozebírat, nechutné detaily si necháme třeba do hororových povídek. Myši prostě po tomto zákroku nebudou. Je však docela dobře možné, že ne hned po tom prvním. On se většinou totiž musí opakovat, minimálně jednou. To kvůli tomu, aby se zlikvidovaly ty, co zůstaly a také se zabránilo dalším možným nástupcům se tu zabydlet. Tím pádem tady myši skončily a budou si muset hledat ubytování a stravu někde naprosto jinde.